Plesám, plesáš, plesáme :-))

Ahojte :-))

Po dlouhé době se zase hlásím, ale jen v rychlosti s jednou fotkou ze včerejšího plesu sportovců. Jako překvapení a host tam byl Petr Vaniš. 

Petr Vaniš je špičkovým českým profesionálním kulturistou, který na americké soutěži Iowa Pro 2011 obsadil třetí místo a kvalifikoval se tak na Olympia 212 Showdown roku 2012!

Kulturistice se věnuje již od roku 1992, jeho prvním velkým úspěchem bylo vítězství na mistrovství ČR 1998 a 1999. O čtyři roky později se již probojoval na mistrovství světa 2003 do indické Bombaje, kde získal 4. místo. V roce 2006 přestoupil do kulturistické federace NABBA a získal 3. místo na MS a titul mistra Evropy 2006. Po 5 letech strávených ve federacích NABBA, WABBA, NAC, kde dosáhl všech titulů, které je možno v těchto federacích získat (mistr světa 2007 - NABBA, 2009 - WABBA a Mr. Universe 2008 - NABBA, 2010 - NAC), se vrátil do federace IFBB 

- do profi divize. (zdroj)

Mimo jiné je to také fitness trenér, do jehož fitka jsem nějaký čas chodila. A teď už ta slíbená fotka, která vypadá jak ze striptýzu :-)

Překvapení

Ahojte :-))

Tak hlásím, že žiju, pokud to tedy někdo čte :-) Nějak se mi sešlo moc povinností a tak jsem to tu velmi zanedbávala.

Průběžně se ozývám na druhém blogu, i když taky ne tak často, jak bych si představovala, ale čeká mě 14 zápočtů a 7 zkoušek, dodělávám resty v podobě prezentací a esejí, takže nevím, co dřív... Ale myslím, že studenti VŠ ví, o čem mluvím... (a ti, co tvrdí, že soukromé školy jsou ulejvárny nezažil tu mojí :-D ).

Během víkendu bych chtěla napsat nějaký delší, smysluplnější shrnující článek o "významných událostech", tak snad to se k tomu dostanu, protože dneska mi má přijet Maky, zítra slavím svátek, v neděli musím dodělat ekoteroristy....Fakt je toho docela hodně...

Takže zase rychle mizím a jdu něco spáchat, abych si mohla odškrtnout nějaký ten rest :-))

Mějte se :-)

Změna adresy

Ahojte :-)

Jen v rychlosti - trochu se změnila adresa mého beauty blogu, důvod proč vysvětlen tam, sem to nechci tahat :-)

Takže jestli tu je nějaký zájemce o novou adresu, najdete mě tady:

meet-beauty.blogspot.com

Nějak to tu zanedbávám...

... a vím o tom.

Děje se toho tolik a přitom nic, že ani nevím co psát. Sotva občas stihnu nějakou recenzi na druhý blog.

Stále jsem jinak bez přítele (a to má zítra narozeniny a nebudeme je slavit spolu), škola je od rána do večera, byt žádný nevyhovuje...

Takže všechno při starém. Navíc teď tak nějak marodím.... A den byl celkově vyčerpávající. Ve škole jsem byla jen na ministerstvu obrany a pak rychle domů, s migrénou do postele. Horký čaj a moje antibiotika a vesele se léčit.

Proto mě tolik potěšilo (potěšilo by mě to i za normálních okolností, ale dneska o něco víc), že jsem vyhrála u Lili na blogu kosmetický balíček - jupííí :-)

To je asi to nejvýznamnější za posledních hodin. A protože mi opravdu není dobře, mizím na Sex ve městě a půjdu spát...

Mějte se,

L.

Akademický rok 2012/2013

Dneska mi ofiko začal nový akademický rok. Jelikož jsem ale byla nejen nešikovná (převádím 2 předměty, které jsem prostě nestihla ), ale i šikovná, mám školu jen 3 dny, takže zase volné pondělky a pátky

Jenže ty 3 dny mám pěkně narvané, nakonec sem dám rozvrh, abych ukázala, že fakt trpím O víkendu jsem si připravovala diář, tak jsem si tam zase hned udělala odpočet 12ti týdnů. Potřebuju nejdýl během listopadu dodělat ty dvě zkoušky, protože se mi fakt nelíbí, že jsem “podmínečně zapsaná”.

Zítra mám od osmi a ztvrdnu tam až do půl sedmý, takže hned na začátek skoro 11tka – to nepotěší. A čtvrtek??? Od osmi do osmi…. Je mě mě líto (moje hláška, kterou miluje Maky )

Ale teď už rozvrhy:

Žiju a statečně bojuju! :-)

Zdravím všechny

Tak jsem hroznou středu přežila. Ale bylo to vážně šílené. Nestihla bych obě zkoušky, takže jsem politologii zrušila. Ale i tak jsem měla dopoledne psychologii a odpoledne dějiny.

Zápočet… Grr, když jsem si přepočítávala, měla jsem jistotu 18 správných odpovědí, ale potřebovala jsem jich 20. Takže mi bylo nic moc. Do toho 4 hodiny čekání na zkoušku… Taky nic moc.

Nicméně jsem to nějak přežila, ale ten podvod??? V IS je dáno 9 otázek. Od druhé republiky…. Moje první otázka zněla: Třetí republika. Ok, o tom se dá mluvit, ale druhá otázka… Psaní do Frankfurtu, takže rok 1848… A to jsem se fakt neučila…. Ve finále jsem dala líp tu druhou otázku, kterou jsem si vybrala jako první a s první se prala, protože jsem měla párkrát okno.

Ve finále to dopadlo tak, že mám sice “D”, ale jsem nadmíru spokojená, protože: 1 – dala jsem to na první pokus, 2 – mám z krku jedny dějiny, 3 – “déčko” je Dost Dobrý

Nicméně ten tlak, moje odvyknutí Praze, déšť, nervy, hlad… to vše se na mně podepsalo a já přijela domů zmrzlá a s pocitem chřipky… Chtěla jsem kouknout na výsledky psychologie, ale usnula jsem v obýváku v křesle… Pomalu ani nevím jak jsem se dobelhala do postele…

Ve dvě ráno jsem už ale byla vzhůru a relativně v pohodě, takže hned na net a na výsledky. Bála jsem, moc jsem se bála, takže jsem se napřed koukla, jestli je někdo přihlášený na sobotu. A bylo jich dost. Takže jsem se bála ještě víc Ale mám to, jak bylo krásné v indexu vidět “udělen” muhehe, takže už mám fakt všechny zápočty a příští týden mě čekají 2-3 zkoušky…. a hurá do druháku  

Dneska jsme s Kristou tvořily rozvrh, všechny povinné nacpaly tak, aby jsem měli po volné, takže do školy jen 3x týdně Ve čtvrtek ale budu mít “12tku” Bléééé. O tom ale zase někdy jindy

Chození s Leslie + sebevražedná výzva přijata

Nestíhám psát, když dochodím Leslie, obvykle po sprše odpadám. Jen jsem se chtěla ozvat, že zatím ještě žiju. Dneska jsem měla necvičící den – osobní důvody mě zavály do Prahy, takže nebylo kdy cvičit a včera jsem si dala Leslie v terénu. Sice to byly jen 4km, ale šla jsem to tam a zpátky

Byli jsem na “festivalu”. Teda spíš na slabší verzi jarního festivalu, co se tady kousek každoročně koná. Mno a šly jsem pěšky tam (já, Jája a Maky) a šli jsem pěšky i zpátky (já, Jája a Jaro ).

Do toho jsme byli ráno ještě na houbách, takže včera jsem s Leslie taky nechodila, protože jsem si to “odbyla” jinak.

Mno a teď k té sebevražedné misi: středa: zápočet z psychologie (ano, 3. pokus :-//) a od 15:00 2 zkoušky – české moderní dějiny a politologie Jak jsem psala: výzva přijata.

Takže tohle jen jako rychlý článek a já jdu dějiny pročítat Psycho možná zruším. Ne, nesmím. VÍM, ŽE TO DÁM!!!!

Těžký den po všech stránkách

Dnešek jsem si užila jak cvičením, tak i dlouhým povídáním se “skorotchýní” (dneska se mi tak sama podepsala do mailu )

Ale popořadě. Ještě včera jsem zajistila mamce překlad do ruštiny za čokoládu Jenže tu čokoládu musel jít někdo koupit. Sedíme tak v obýváku, obě prohledáváme aukro a zatímco se mamka rozplývá nad prstýnky, já řeším paměťové karty, protože potřebuju nějakou do tabletu. A v tom jsem si objevila, 16Gb za 219Kč ) Láska na první pohled. Mamka přišla úplatkem: když ji dojdu koupit tu čokoládu, aby nemusela do města, dá mi peníze na kartu muhehe, dobrý obchod, ne?

Tak ok. Jdu na poštu a tam? 4.9. z provozních důvodů zavřeno. Grrrrrrrrrrr!

Věděla jsem, že mě čeká náročný program a tak chvátám domů. Tady na mne už čeká mail od Míši. Novinky o miláčkovi. Super, mail mě částečně uklidní, píšu jí, že jí pro něj dám dopis, kdy se u ní mám stavit. V osm. Super, zatím času dost.

Než odpadnu…

Právě jsem docvičila. A mám pocit, že se to vůbec neusnadňuje jsem totiž naprosto hotová a vyčerpaná, ale chtěla jsem sem ještě napsat před tím, než odpadnu.

Ráno jsem s mamkou jela do Votic. Miška šel dneska poprvé do školy, takže jsme se za ním jely podívat   Myslím, že kdyby mě podplatili taky takovým kufříkem s věcmi, byla bych ze školy nadšená jako on Mno a kromě toho, že šel Miška do školy, tak Mateo do školky. Tenhle rok nějak těžce nesu – Maky dospělá, jedno moje mimčo školák a druhý mimčo ve školce… Tak hrozně mě zase zasáhlo, jak ten čas letí. A zase mě přepadl pocit marnosti… Ale vyhnala jsem ho cvičením.

Na jaře jsem ztratila u nových bot podpatek. Až dneska jsem se dokopala k tomu, že jsem je odnesla do opravny… ale 3 týdny??? Nějak dlouho. Do školy je ale snad mít budu

Domů jsem musela jet autobusem. Jak já to nemám ráda, ani sluchátka jsem neměla, takže jsem celou cestu musela “protrpět” jen tak. Podepsalo se to na mně – přijela jsem domů a usnula a pak jsem se probudila leknutím, že jsem zaspala cvičení

Z postele jsem vyletěla jak střela a vrhla se na Leslie. Ale nemůžu to její “wók wók wók” poslouchat moc dlouho, takže jsem se na ni jen dívala a pustila si k tomu hudbu. Ač chci, kvůli tv cvičit v obýváku, nejsem schopná se k tomu dokopat Takže dneska jsem zase mžourala na nb.  Jill už si pamatuju, ale ji mě baví poslouchat. Nevím proč, ale u ní bych si hudbu nepustila

Mno a teď letím do sprchy a asi si pustit nějaký film, protože na nic víc nemám sílu

Mějte se

Sedět v koutě a fňukat? Ne, jednat!

Sice budu moudřejší až zítra, ale po tom, co jsem všechny zprávy, snad statečně, vstřebala, uvědomila jsem si, že fňukáním se nikdy nic vyřešilo a tím pádem jsem se rozhodla začít jednat.

Sice zatím jen ohledně věcí, týkajících se přímo mé osoby, zbytek se fakt uvidí, až podle zítřka, ale i tak. Udělala jsem si škrtací kalendář, zaškrtala dny, jak dlouho bude vše trvat a došlo mi, že je to všechno stejně dlouhé.

Mno a jak si ukrátit čekání? AKCÍ! 90 dnů, to je přesně tak dlouho, jak trvá Body revolution. A vzhledem k tomu, že v těch 90 dnech jsem a přitom nejsem (špatně se to vysvětluje) sama, rozhodla jsem se je strávit právě s Jill. A díky tomu, že na konci mě čeká víc věcí, mohla bych to tentokrát vydržet.

Do začátku prosince mám tím pádem napilno. Ale pak? Má odměna bude sladká a nebude jediná. Škoda, že se to nestala před létem, abych se do toho všeho nemusela soustředit ještě na školu, ale na jednu stranu jsem se konečně dočkala a i k něčemu dokopala a vyhlídky? Pokud se nic nepokazí, tak suprové.

Ale to počasí mě ničí a moc mi na optimismu nepřidává. Takže ač jsem byla rozhodnutá, že se odpoledne s Jill zničím, vydeptaná a zmrzlá jsem se chtěla na začátek trochu zahřát, takže jsem si pustila Leslie a její chůzi pro život… za 44 minut 5km Začátek? Klídek, pohodička, ale pak mi už rozhodně zima nebyla

Pak malá pauza, abych se stihla napít a vesele, když jsem byla tak krásně rozehřátá hurá na Jill. Ale ta půlhodina s ní byla fakt vyčerpávající. Do sprchy jsem po tom všem málem nedošlo a totálně zničená jsem pak odpadla na gauči s filmem.

A to jsem ještě dneska chtěla napsat na druhý blog. Zkusím alespoň fotky připravit, abych zítra mohla psát a nemusela hledat světlo

Znovu náš blog připomínám:

we-meet-beauty.blogspot.com

Takže se pro dnešek loučím a prosím: držte palce, ať všechno dobře dopadne.

Dobrou noc

Když si pro vás osud připraví ránu…

Snažím se být optimista. Na všem hledám jen to dobré a tvrdím, že každá situace má dvě strany a že vše záleží na úhlu pohledu.

Snažím se o to i teď. Nepropadnout panice a najít na celé té věci něco pozitivního.

Honza je nemocný.

Tolikrát jsem mu říkala, že to není normální, že by měl jít k doktorce. Tolikrát jsem se s ním na to téma hádala… Zbytečně. Nemá cenu obviňovat sebe, že jsem ho k doktorovi nedotáhla a nemá cenu obviňovat ani jeho, že si nenechal říct. Věřím na osud. Říkám si, že možná takovou facku potřeboval, aby se “probral”. Rozumově si to zdůvodnit umím, umím na tom najít i pozitivum pro budoucnost, ale je mi hrozně.

Neumím si představit, co bude dál. Navíc tu teď není, nemám ho u sebe, abych pro něj mohla být oporou a věděla, jak se cítí a mohla to prožívat a bojovat s ním.

Nevím, co dělat. Netuším….

Malá zajímavost :-)

S mojí  nejmilovanější Margaritou jsem se rozhodly si založit svůj vlastní beauty blog. Sice jsem zatím stále tak nějak u zrodu, ale myslím, že společnými silami se dopracujeme k nějakým slibným výsledkům.

Takže, pokud by vás to zajímalo, najdete nás tady: >>> http://we-meet-beauty.blogspot.cz/ <<<

Další dilema…

Právě přemýšlím, jestli rozšířit svojí sbírku kosmetický štětců. Objevila jsem totiž jedinečnou nabídku na sadu 32 kusů za relativně skvělou cenu. Teda… Ta cena se mi moc nelíbí, ale ty štětce ano, takže přemýšlím, co dělat…

A aby toho nebylo málo, přišla mi ještě nabídka na tu samou sadu štětců + na paletku 120 očních stínů za taky cenu, která by měla nadchnout (v podstatě za cenu štětců).

Ale!!!

Nebyla bych to já, kdyby to mělo být jednoduchý. Ještě mě zaujala jedna sada šperků. Mno a vzhledem ke všem cenám, bych se asi měla rozhodnout pro jedno nebo druhé, pokud nechci více méně žít po zbytek měsíce na Honzův účet (protože už mám objednané krémy a zvažuju doobjednat clip in).

Mno, zítra mi přijede Maky, tak doufám, že mi poradí a já koupím dobře a chytře

Rjú Murakami–Piercing

Hlavní postavou v tomto psychologickém thrilleru ztvárňuje grafický designér Masajuki Kawašima. Na první pohled se zdá všechno perfektní – v práci je úspěšný, má milující manželku a čtyřměsíční dceru.

Ale všechno není tak skvělé, jak se zdá. Masajukiho poprvé potkáme v setmělé ložnici, kde se se sekáčkem v ruce sklání nad svou spící dcerou a přemýšlí, zda dokáže odolat nutkání dítěti ublížit, ne-li ho přímo zabít.

Toto se opakuje již několik nocí a Masajuki je z toho zoufalý. Proto se rozhodne pod záminkou týdenního studijního volna odjet a v hotelu si pod falešným jménem objednat prostitutku. Ale ne ledajakou. Rozhodne se pro dívku ze SM klubu.

To ale ještě netuší, že jeho nic netušící oběť je schizofrenička, která trpí sebepoškozováním a depresemi.

Jak toto dopadne? Kdo nakonec bude čí obětí, bude-li nějaká?

Knížku jsem přečetla asi během dvou hodin, přece jen má jen 125 stránek. Ale několikrát jsem ji chtěla přestat číst, protože místy to na mne bylo moc silné.

Moje hodnocení:

Nemám ráda ubližování a nerada o tom čtu, vždycky mám husinu a té jsem se u téhle knížky neubránila. Ale zase na druhou stranu, ukázka současné japonské společnosti, ne v její nejčistější stránce, byla velmi zajímavá. Takže ve finále bych dala hodnocení o knížku lepší, ale to bych ji pak postavila na stejnou úroveň jako Norské dřevo a to nechci… Takže ve finále bych to viděla na 3.5/5.

Haruki Murakami – Norské dřevo

Slibovaná rychlorecenze

Tóru Watanabe, sedmatřicetiletý muž, vzpomíná na své mládí, na dobu, kdy mu bylo 18 let a chodil do školy v Tokiu. V jeho vyprávění se přeneseme do šedesátých a sedmdesátých let. Tóru žije obyčejný život studenta umění, čte spoustu knih a poslouchá převážně západní hudbu.

V Tokiu studuje také jeho kamarádka Naoko, se kterou ho pojí nejen přátelství, ale také tragédie – jejich společný přítel Kizuki spáchal sebevraždu (kterých je v celé knize víc). Ač je Tóru ze začátku krajní individualista, po seznámení a spřátelení se spolužákem, studujícím práva, začíná žít úplně jinak. On a Nagasawu se velmi často vydávají užívat si do víru velkoměsta, kde si užívají s neznámými a náhodnými slečnami.

Mezitím zjistí, že Naoko se odešla léčit do hor a rozhodne se za ní vydat. A co se stane dál? Čeká ho happyend? Nebo další rána osudu? Myslím, že je to knížka, která stojí za přečtení a já nechci prozrazovat děj víc, než je nutné

Moje hodnocení:

Japonské knížky

Loni, na banánové piši-party v garáži, kde jsem slavila narozeniny, jsem dostala knížku. Zvláštní na ní bylo to, že to byla první japonská kniha, jaká se mi dostala do rukou. Nikdy předtím by mě asi ani nenapadlo se zajímat o japonskou literaturu a tak mě tenhle dárek překvapil.

Dostala jsem ji od bráchy mého přítele . Je to knížka ze stejného roku, kdy jsem se narodila

Autorem je Haruki Murakami a knížka se jmenuje Norské dřevo (ano, je to i film, který jsem nedokoukala, protože se mi ani trochu nelíbil – knížka je, jako obvykle, mnohem lepší).

Když vynechám japonská jména, je to úplně něco jiného, než na co jsem zvyklá. A i kdyby se tam dala “obvyklejší” jména, stejně by na mne ta knížka působila “cize”.

To ovšem neznamená, že by se mi knížka nelíbila. Právě naopak. Japonská literatura mě oslovila. Nemůžu sice říct, že by se stala mojí srdcovkou, ale tím, jak je to “jiné”, tak se mi to líbilo.

Letos jsem k narozeninám od jiného kamaráda dostala další japonskou knížku. Tentokrát od Rjú Murakami. Psychologický thriller, který jsem od něj přečetla, se jmenuje Piercing a musím říct, že několikrát jsem knížku chtěla odložit a nedočíst. Proč? Protože to na mne bylo chvílemi moc silné sousto.

Dneska mě překvapil brácha s Mony, kdy mi po návratu z Prahy přivezli třetí japonské dílo do “sbírky” Jedná se o knížku Smyčka jejíž autorem je Kodži Suzuki, tak jsem na ni zvědavá

Recenze na první dvě se pokusím sem dát co nejrychleji, poslední nevím, kdy začnu, vzhledem ke všem ostatním povinnostem, číst

Všeho moc škodí. I anarchie :-)

Během prázdnin a volna vždy zavládne v mém životě anarchie. Proto se to snažím zařídit i s prací tak, abych si ji mohla dopřávat Jsem totiž…. jak to říct… člověk, co nad sebou nesnese autority A docela slušně mi to komplikuje život, ale pokud se zadaří a věci dopadnou tak, jak mají, mělo by být “dobře”.

Nicméně.

Ač nicnedělá miluju a neznám lepší způsob, jak strávit odpoledne, než na zahradě na lehátku a v bazénu, i tohoto mého “bezvládí” je někdy víc než dost a já se pak začnu zase pomalu začínám těšit do školy a na řád, jaký v mém životě nastane.

A to začíná od pondělka. Někde jsem tu už psala, že jsem nějak nevychytala zkoušky a že mi teda zbydou na září. Ano, 1. září sice nepůjdu do školičky, ale začnou mi 3 týdny na 4 zkoušky a jeden pitomý zápočet (jak já tu pitomou aplikovanou psychologii nesnáším). Takže od pondělka, ale možná začnu už o víkendu, musím dát všechno do kupy….

Jsem ale na jednu stranu ráda, že mi nezbylo nic ze zimáku, protože to bych se pak možná šla lehce přiškrtit… nebo si alespoň nafackovat, protože už takhle nevím, jak to všechno stíhat.

To je škola a zkoušky, pak byt, práce (jak brigáda, tak i projekt, co musím rozjet), učebnici angličtiny potřebuju projet a zopakovat a pak ještě obchodní ájinu….

Mno, mám se na co těšit, to je fakt

Ale věřím, že všechno zvládnu. Ne, nevěřím. Vím to… Teď si pomalu půjdu uvařit kafe, dochatuju s broučkem, pustím si Simpsonovi a starosti nechám na ráno

A vám přeju příjemný zbytek večera Mějte se