Sice budu moudřejší až zítra, ale po tom, co jsem všechny zprávy, snad statečně, vstřebala, uvědomila jsem si, že fňukáním se nikdy nic vyřešilo a tím pádem jsem se rozhodla začít jednat.
Sice zatím jen ohledně věcí, týkajících se přímo mé osoby, zbytek se fakt uvidí, až podle zítřka, ale i tak. Udělala jsem si škrtací kalendář, zaškrtala dny, jak dlouho bude vše trvat a došlo mi, že je to všechno stejně dlouhé.
Mno a jak si ukrátit čekání? AKCÍ! 90 dnů, to je přesně tak dlouho, jak trvá Body revolution. A vzhledem k tomu, že v těch 90 dnech jsem a přitom nejsem (špatně se to vysvětluje) sama, rozhodla jsem se je strávit právě s Jill. A díky tomu, že na konci mě čeká víc věcí, mohla bych to tentokrát vydržet.
Do začátku prosince mám tím pádem napilno. Ale pak? Má odměna bude sladká a nebude jediná. Škoda, že se to nestala před létem, abych se do toho všeho nemusela soustředit ještě na školu, ale na jednu stranu jsem se konečně dočkala a i k něčemu dokopala a vyhlídky? Pokud se nic nepokazí, tak suprové.
Ale to počasí mě ničí a moc mi na optimismu nepřidává. Takže ač jsem byla rozhodnutá, že se odpoledne s Jill zničím, vydeptaná a zmrzlá jsem se chtěla na začátek trochu zahřát, takže jsem si pustila Leslie a její chůzi pro život… za 44 minut 5km 
Začátek? Klídek, pohodička, ale pak mi už rozhodně zima nebyla
Pak malá pauza, abych se stihla napít a vesele, když jsem byla tak krásně rozehřátá hurá na Jill. Ale ta půlhodina s ní byla fakt vyčerpávající. Do sprchy jsem po tom všem málem nedošlo a totálně zničená jsem pak odpadla na gauči s filmem.
A to jsem ještě dneska chtěla napsat na druhý blog. Zkusím alespoň fotky připravit, abych zítra mohla psát a nemusela hledat světlo
Znovu náš blog připomínám:
Takže se pro dnešek loučím a prosím: držte palce, ať všechno dobře dopadne.
Dobrou noc
Žádné komentáře:
Okomentovat