Loni, na banánové piši-party v garáži, kde jsem slavila narozeniny, jsem dostala knížku. Zvláštní na ní bylo to, že to byla první japonská kniha, jaká se mi dostala do rukou. Nikdy předtím by mě asi ani nenapadlo se zajímat o japonskou literaturu a tak mě tenhle dárek překvapil.
Dostala jsem ji od bráchy mého přítele 
. Je to knížka ze stejného roku, kdy jsem se narodila 
Autorem je Haruki Murakami a knížka se jmenuje Norské dřevo (ano, je to i film, který jsem nedokoukala, protože se mi ani trochu nelíbil – knížka je, jako obvykle, mnohem lepší).
Když vynechám japonská jména, je to úplně něco jiného, než na co jsem zvyklá. A i kdyby se tam dala “obvyklejší” jména, stejně by na mne ta knížka působila “cize”.
To ovšem neznamená, že by se mi knížka nelíbila. Právě naopak. Japonská literatura mě oslovila. Nemůžu sice říct, že by se stala mojí srdcovkou, ale tím, jak je to “jiné”, tak se mi to líbilo.
Letos jsem k narozeninám od jiného kamaráda dostala další japonskou knížku. Tentokrát od Rjú Murakami. Psychologický thriller, který jsem od něj přečetla, se jmenuje Piercing a musím říct, že několikrát jsem knížku chtěla odložit a nedočíst. Proč? Protože to na mne bylo chvílemi moc silné sousto.
Dneska mě překvapil brácha s Mony, kdy mi po návratu z Prahy přivezli třetí japonské dílo do “sbírky” Jedná se o knížku Smyčka jejíž autorem je Kodži Suzuki, tak jsem na ni zvědavá
Recenze na první dvě se pokusím sem dát co nejrychleji, poslední nevím, kdy začnu, vzhledem ke všem ostatním povinnostem, číst 
Žádné komentáře:
Okomentovat