sobota 4. srpna 2012

Vzestupy a pády…

Nějak jsem se neplánovaně odmlčela… Ani nevím, kde začít…

Měla jsem tu mého miláčka, moje zlatíčko Makynku. Skoro 14 dní tu byla a doufám, že během srpna ještě přijede….

20. července se konala, stejně jako loni, Havajská noc. Vyrazili jsem na ni. Já, miláček, Makynka a přidal se i Dáda. Ale ještě předtím jsem si s Maky udělaly procházku – hrozně chci totiž letos najít vatovce, a tak jsem se vydaly na pátrání po nic. Byla to krásná procházka, opravdu moc, byla jsem premiérově na místech, o kterých jsem neměla tušení, že tu jsou a pořídily jsem hrozně moc fotek Veselý obličej

A večer se šli bavit. Ač jsem vyráželi skoro na desátou, přišli jsem tam a v podstatě jsem tam byli sami…. Ale časem se to zlepšilo a lidí začlo přibývat. LuLu se opět předvedla a opila se…. I když, ani bych se neopila, kdybych neměla dvě vodky po sobě velmi rychle (skoro na ex Veselý obličej s otevřenými ústy ) a pak mě Anička nezničila becherovkou.

O to horší byla zpráva, která mě ráno čekala. Fíla s Mony byly na freeteku (techno karneval) a když se v sobotu po poledni vrátili, pořád jsem byla v mátohách v těžké kocovině. A s nimi přišla ta zpráva: ráno se nám zabil kamarád v autě Plačící obličej Kuba… Kuba, kterýmu bylo pár dní předtím 24 let…. Kuba…

Byla to hrozná zpráva, hrozná rána, rychlé vystřízlivění… Minulý pátek měl pohřeb. Obřad se konal v Příbrami na Hvězdičce. Naposledy jsem tam byla na pohřbu taťkovi… Další mladý život, co skončil tak nespravedlivě a nečekaně brzy… Pořád mi to nedochází. Nemůžu pochopit, že už nikdy nepřijede na benzinku, že už nikdy neuvidím jeho úsměv, neuslyším hlas… Tak mě mrzí, že už nemám video, na kterém jsem ho měla nahraného…

V pondělí mě musela Maky opustit, ale rozhodla jsem se, že pojedu s ní. Byly jsem u prarodičů. Maky je tam asi do zítřka, já jela ve středu domů – přijela její máma a tak jsem už neměla důvod tam být.

Co víc psát? Budu si objednávat clip in vlasy, konečně se dočkám a budu dlouhovlasá. Moc se na to těším. Víc než moc. Ale  hodlám tvrdit, že jsou to moje vlasy. Koho jiného by taky byly, že? Bráchy? Těžko Veselý obličej

Nevím, co víc psát. Příště už vesele. Snad. Ne, věřím tomu, že bude dobře, že nás žádné zlé zprávy nečekají…

Žádné komentáře:

Okomentovat