No time for loosers 'Cause we are the champions of the world

Sobotní večer a já jsem doma. A aby bylo ještě hůř, vraždím mouchy Děsně mě totiž rozčiluje to bzučení. A jelikož mám problém s tím, že věčně potřebuju kyslík, tak mám v podstatě pořád otevřené okno. Klidně dobrovolně mrznu, ale alespoň mám dostatek kyslíku

Ale to není hlavní důvod, proč zase píšu. Nebyla bych to já, kdyby se zase všechno nezměnilo. Takže co se týče Prahy, doufám, že Jaro bude tenhle týden jezdit do práce – vetřela bych se totiž k němu a jezdila s ním.

Takže bych krásně ušetřila za bus a byla denně doma muhehe.

Proto taky teď “gruntuju”. Chci tu mít hezky uklizeno. Nebo spíš tím, jak jsem se soustředila na svůj odchod, jsem to tu velmi zanedbala. A tak to tu musím teď zachránit A po vraždění much to tu budu muset vyluxovat. Bo spíš rozchodit vysavač v mém pokoji (jaksi mi tu totiž vyhazuje pojistky a já nevím, co s tím…)

Dneska tu ode mne bude asi ještě jeden příspěvek V pátek jsem si totiž udělala radost z “pracně vydřených peněz” Nakoupila jsem si totiž krásné laky na nehty Ale fakt dokonalé barvičky. Ač jsem spíš na ty výrazné, možná někdy až extravagantní, našla jsem si svůj krásný natural look a pak krásně “kovové barvičky”

Ale pochopitelně jsem víc utratila za zeleninu pro Gucciho (a to bez legrace)

Mno nic, jdu “vesele” pokračovat v úklidu. Mám totiž hotový jen gauč a to fakt není mnoho