Give me a reason Why would you want me

Víkend na … (můžete si domyslet…)

Nevím kdy a nevím proč… Ale něco se prostě pokazilo. Ano, částečně na tom nesu vinu, to jsem ochotná přiznat. Ale stojím si za svým chováním. A omlouvat se nebudu. Prostě to tak cítím a jestli on s tím má problém… Tak nevím.

Za chvíli mu zkusím zavolat, jestli teda odjíždí a pokud ano, tak se uvidíme ve čtvrtek. Dřív ho ani vidět nechci. Proč? Protože si připadám jako rohožka, se kterou pěkně zametá.

A pořád jsem nedokázala překousnout ten včerejšek, který mě fakt naštval. Pozvání na dnešní večer? Sorry, ale jestli mám trávit sobotní večer tak, že se budu dívat na ožraly, tak to si radši něco stáhnu a strávím sobotní večer dobrovolně v posteli s filmem.

Jak se můžu chtít vyznat v něm, když se nedokážu vyznat v sobě?

Rozčiluje mě, strašně moc mě rozčiluje. Pokud si myslí, že tím, že má dvojí metr a že prostě bude jednou za čas miloučký, tak já se zblázním a přiběhnu jako by všechno bylo ok, tak se plete. Škaredě se plete.

Jenže stejně se pletu i já, když si myslím, že mám natolik silnou vůli, abych to zvládla.

A ještě víc se pletu, když si myslím, že se něco změní. Nezmění. A já nevím, jestli se s tím chci smířit. V podstatě vůbec nevím, co chci nebo nechci. Chvílemi ani nevím, jestli pořád je to on, to co chci, po čem toužím…

Jenže jakmile na tohle pomyslím na takhle definované, sevře se mi srdce a je mi hrozně. Strašně. Ale copak to jde? Aby ten vztah byl takovýhle? Připadám si pomalu už jako masochistka. Ale jak to změnit? Jak to spravit? Nechci mu dávat ultimáta, nechci z něj mít podpantofláka, chci, aby mu to došlo samotnému, ale to chci nejspíš moc…

Při loučení jsem mu řekla, že se uvidíme ve čtvrtek. Zítra ho vidět nechci. Na fotbal půjdu, ale nechci být s ním.

Vím, že na chlapy se musí přímo a žádné náznaky, takže jsem mu to i přímo napsala. Ale měknu. Nechci ho ztratit, takže jsem jak v začarovaném kruhu.

Buď přijdu o něj, nebo o poslední zbytky hrdosti, co mi zbývají (a že jich za ten rok už jsou fakt jen zbytečky – ale o to cennější pro mne jsou a o to víc je potřebuju a musím je udržet).

Takže jdu poslouchat CDčka The Rasmus a trápit se…

Příjemný zbytek víkendu alespoň vám…