Původní záměr? Pouťová zábava bude moje rozloučení s Horou. Výsledek? Všechno jinak.
Před chvilkou jsem dorazila domů z hospy. Pozval mě totiž Jaro A jelikož to bylo poprvé, co mě pozval, tak nešlo toho nevyužít. Takže hezky víno
(a začla jsem hezky od srdce říkat vše, co si myslím – ve spoustě věcí se i shodnem).
Pak jsme se domlouvali na zábavu. Takže spicha s Dádou mám v 9 a s broučanem v 9:15. Dáda už plánuje, jak si spolu dáme zase 10 mojit (a zve mě, protože já jsem díky Téčku úplně bez peněz…), takže když říkám, že má cesta do pekla je dlážděná zlatem, tak nelžu Všichni jsou na mne tak strašně hodní, až je mi to blbý. A proto chladím na večer slivovici, abysme kdyžtak mohli udělat afterparty u mne v pokoji
Nějak jsem si totiž už zvykla, že Honza tady nespí a tak kdyžtak budu s kamarády. Protože mým odchodem neopustím jen Honzu, ale taky je a je mi z toho smutno.
Zvlášť třeba po tom, jak za mnou dneska Dáda a Jarem přišli. Je to takový hrozně hezký a mně po tom bude smutno…
Asi bych měla jít hledat, co na sebe, do sprchy, hodit obličej na xicht, udělat nehty, sbalit kabelku… Ale nějak na mne padá smutek a nevím, jestli se mi vůbec někam chce. A strašně mě rozčilují kolotočáři jak řvou, že to mám slyšet v pokoji…
Snad mi Jaro přinese kartu do foťáku, abych sem zítra mohla dát pár obrázků. A chtěla bych vytvořit video, tak snad se bude dařit
A abych nezapomněla, Jaro mi slíbil, že mi vystřelí růže Tak snad
Žádné komentáře:
Okomentovat