Ani nevím, kde začít. Pamatuju si období, kdy jsem nemohla spát. Pamatuju si ho moc dobře. A teď tím trpí broučan… Je mi hrozně líto, strašně mu chci pomoct, ale netuším jak… Proto jsem měla radost, když mi volal, že zůstane doma a půjde spát. Na dnešek, teda vlastně už včerejšek, spal u mne a bylo to hrozné pro nás pro oba… I když tady spí a vše je ok, podvědomě na něj hrozně reaguju a vím o každém jeho pohybu. Mno a o to horší to bylo teď, když nemohl spát, potuloval se po pokoji a já o všem věděla, takže ve finále jsme byli nevyspalí oba.
Usnuli jsme nad ránem a to probudila jsem se kolem poledne. A to jsem na půl jednou měla domluvený telefonát ohledně práce.
Miláček se probudil někdy po jedný a před druhou mě opustil. Ale měli jsem se vidět večer.
Problém byl v tom, že od osmi jsem měla školení ohledně té práce a tak jsem se domluvili, že se uvidíme potom. Naštěstí se mu ale začalo chtít spát a tak mi volal, že zůstane doma. Mám radost za nás oba. Sice je teď po jedný a já nespím, ale doufám, že se alespoň vyspí on…
Zítra večer mám webinář ohledně práce a taky bych se měla někdy učit. Navíc přijede Mony a kolem půl jedný mě čeká opět pracovní pohovor, tentokrát se snad už dozvím něco bližšího a budu moct začít vydělávat prašule, abych se pak mohla pustiti do zařizování bytečku
A k tomu koši třešní: dostala jsem od miláčka, mají jich plný strom. Navíc říkal, že letos bude hodně ovoce a tak, s nadcházející rolí “ženy v domácnosti” jsem se rozhodla, že udělám kompoty. Premiérově. Abysme měli v zimě v Praze co mlsat
Tak, ale teď se za pomoci filmu pokusím jít spát, abych ráno mohla tak nějak fungovat
Žádné komentáře:
Okomentovat