Dlouho, předlouho jsem se neměla k tomu, abych napsala. Tak to chci dneska napravit.
Posledních pár mých rozhodnutí bylo uděláno zbrkle a protože jsem pak jednak delší dobu marodila s okem (ošklivé ječné zrno přešlo do zánětu spojivek :-/), měla jsem čas popřemýšlet.
Naposledy jsem tu psala, když jsem se ničila s Jill. To jsem bohužel jednak kvůli oku a pak nedostatku času způsobeného neustálým bytím s miláčkem přerušila.
A díky tomu jsem měla čas si srovnat v hlavě, co dělám za kraviny. S tím mi pomohla jedna knížka. Zatím ji nemám přečtenou, protože mám zkouškové a musím dělat i jiné věci, ale co jsem na těch 100 stránkách zatím dočetla přesně sedí.
Dělám hrozné blbosti s jídlem. A je to mnohem horší než moje nepravidelnost. S tím, co denně sním, je jasné, že nezvládám celý den fungovat (škola, lítání po Praze, domácí povinnosti), natož pak ještě cvičit (Jill, Tibeťané) a fungovat pro přítele na 100%. Prostě na to nemám energii.
Takže jsem přehodnotila všechny ty debility, kterými jsem se doteď řídila a rozhodla se vzít si k srdci poslední radu – naučit se znovu poslouchat své tělo a řídit se jím.
Ano, je to běh na delší, ne-li přímo dlouhou trať, dát do pořádku nejen své návyky, ale taky myšlení. Ale jsem přesvědčená, že mi ta knížka byla “seslána zhora” a že když se chce, jde všechno.
Blog opět začnu využívat hlavně k tomu, abych si zaznamenávala, jak se držím. Přece jen, tím že to hodím sem veřejně, tak v případě, že zklamu, to bude taková “veřejná ostuda”, takže jako motivace je toto dobré.
Jo a taky se nebudu snažit a razantní změny ze dne na den – to už jsem si taky dokázala, že akorát selžu, takže hezky krůček po krůčku
Možná tenhle článek nedává tak úplně smysl, ale to se časem podá
.
Žádné komentáře:
Okomentovat