Strašné, strašné, strašné. To vstávání fakt bolí a možná i zabíjí.
Když mi ve čtvrtek ve 4 ráno zazvonil budík, chtěla jsem křičet a ničit 
Snažím se uklidňovat tím, že podle jisté studie jsou “ranní ptáčata” šťastnější než “noční tvorové”. Nepomáhá to. Jsem nočním tvorem ráda a chci vstávat za světla…
Nakonec se z postele vyhrabu a těším se, že budu spát v buse. Což se mi nakonec nepodaří.
7:30 a já už hezky vzorně sedím v lavici. Lituju, že jsem si nevzala NB. Přes víkend si chci připravit přednášky a uvidíme, možná ho budu tahat. První hodina se pomalu blíží a já s časopisem před sebou uklidňuju moje pocuchané nervy.
8:00 – jsem už 4 hodiny vzhůru a začíná první dnešní přednáška: České moderní dějiny.
Je to dějepis. Ale bylo nám řečeno, že je to čistka prváků. A že nemůžem za to, že jsme pitomý, že selhal systém školství 
Po 80ti minutách ale přichází “zlo” – Dějiny politického myšlení
Přednášky povinné, nesympatický přednášející (bo alespoň na mne tak působil a rozhodně dobrý první dojem neudělal). Ono i kdyby přednášky dobrovolné nebyly, na tohle si nedám nechodit, protože netuším, jak bych to dohledávala… Navíc, jak jsem nadávala na filosofii, tak tohle je v podstatě filosofie zabalená do politického myšlení. A té povinné literatury???? 10knížek a to jen Platónova Ústava má 10knih… Myslím, že se zblázním a přestěhuju do knihovny…
Pro dnešek poslední hodina, protože Mezinárodní vztahy odpadly, je Politologie.
Opět se potvrdila má sladká naivita – myslela jsem si, že když jsem to studovala, bude to ok – omyl. Ač stejný předmět, učíme se něco úplně jiného. Pozitivem je to, že přednášky jsou ve formě PPS v IS školy. A já si to večer předem stáhla, takže jsem tu hodinu jen tak napůl vnímala.
Po škole byly ve hře dvě možnosti:
1. hned po skončení přednášky poletím na bus a pojedu přes Příbram domů
2. Sejdu se s Veru a pak zajdu za prarodiči, jak jsem původně chtěla.
A jak to dopadlo?
Domluvily jsme se s Veru, že se sejdem na Vysočanský, kde zajdem do Parku a pokecáme. Obě jsme měly čas cca do 3 a tak tam sedíme a kecáme. Svěřila jsem jí moje trápení jménem Lukáš a přiznala, že nevím, co dělat. A na oplátku si vyslechla její problémy doma – drsné.
Ve 3 jsme se každá vydala jiným směrem. Kolem půl čtvrtý už jsem byla u prarodičů, kde jsem strávila hodinku a pak letěla na bus
Když jsem dorazila domů, dle domluvy na mne na náměstí čekala Maruška s Honzou a byl tam i Adam. A že prý zajdem na benzinu. Ale když mě viděli, jak skoro spím, tak jsme to ukončili. Navíc mi byla i děsná zima
Doma jsem zase strávila nějakou tu chvíli s Lukym na webce a s vědomím, že nemusím ráno vstávat, jsem šla hezky spinkat
Žádné komentáře:
Okomentovat