If you want my future forget my past… :-))

Jak vtipné a to už od chvíle, co jsem opustila barák.

S Jarem jsem měla mít sraz v 6:45. Už v 6:35 jsem byla u nich před barákem, aby si nemohl ani slůvkem stěžovat, že jdu pozdě. Bylo 7:00 a Jaro nikde. Protože jsem bez svého mobilu, neměla jsem na něj číslo. Tak rychle zavolat Veru, zjistit číslo a zavolat mu, jestli vůbec jede. Naštěstí jel, ale tak dobře se mu spinkalo, až lehce zaspal

Nevadí, alespoň nebudu v Praze tak dlouho čekat

Cestou jsme probrali snad všechny “důležité otázky ohledně krásnohorské existence” a myslím si, že by se mnou mohl jezdit rád => dozvěděl se, co vůbec netušil. A i já ho teď vidím v jiném světle. Ale to bych tady psala něco, co se nehodí

Co si budem nalhávat, Jaro řídí jako….ehm… řídí rychle. Hodně rychle. Ale zároveň dobře. Než jsem si to pořádně uvědomila, byli jsme v Praze. A v tu chvíli to přišlo. Prý kde chci vysadit. Myslela jsem, že mě vyhodí jako obvykle. OMYL"! Vezl mě až bůhví kam. Že prý mám čas a tak si můžu jet metrem z Čerňáku…

Zastávku na bus jsem našla, ale nevím, kde v Matrixu nastala chyba, protože na Černý Most jsem vůbec nedorazila. Skončila jsem totiž v OC Čakovice. A měla 15 min do začátku přednášky. Pěkné, že?

Jsem někde, kdo to vůbec neznám, už je mi jasné, že školu nestíhám, ale v hloubi duše jsem stále optimistka – další přednáška začíná až ve 14:00, takže mám čas najít školu. A kdyby nejhůř bylo, Jaro na mne bude čekat v 17:15… Spousta času se odsud nějak dostat

Jak tak jsem v OC Čakovice, přemýšlím, co dál.

Metodický proseminář se hold konat nebude – nevadí.  Základní znalosti, jak psát seminárky, eseje, bakalářské práce atd, mám…

Teď je prioritou dostat se do centra

Intuice mě vede po jakýchsi schodech kamsi a hle: zastávka busu. Vždycky jsem tvrdila, že se v Praze zabloudit nedá – pokaždé se dá najít bus bo tramvaj, co mě dopraví k metru a pak je to už ok. Nyní mám super šanci si svojí teorii ověřit v praxi. A? Mám pravdu, funguje to

První záchrana – všechny busy jedou do Letňan – takže metro bychom měli ošéfované Ale je to “C” a já bych přece jen radši “B”. A tak odhodlaně hledám dál, jestli by se nedala cesta ještě víc usnadnit. Bus č. 140 – konečná zastávka Palmovka. HURÁ!!! Béčko, které znám

Štěstí se na mne začíná pomalu usmívat – otočím se a 140 právě přijíždí. Je 9:29 a já vím, že do dvou se musím nějak zabavit. Nechci vtrhnout na první hodinu s 30min zpožděním….

A tak místo toho, abych vystoupila na Národce, jedu až na Karlák, kde jsem rozhodnutá pročíst si v parku ohledně přednášek, co mě čekají. Takže filosofie a mikroekonomie.

Pak si uvědomím, že už zase nevím, jaký bus mi jede na Malou Chuchli (v tu chvíli nevím ani název zastávky), kde mám s Jarem spicha.

Vydávám se tedy na Anděla, abych se dopravila dál a zjistila si bus. Ve finále se nedostanu dál než na Smíchovské nádraží, protože mi píše Jirka, že má čas a tak bychom se mohli sejít Super, nadšeně souhlasím a domlouváme se, kde dáme “rande”.

Vyhraje Anděl a já se tam pomaličku odloudávám, protože mám půlhodinky, než dorazí..

Po Jirkově příchodu se hezky projdem na Karlák, kde opět v parku, ve kterém jsem už byla, sedíme a kecáme. Snažím se ho zlomit, aby se zítra zúčastnil přijímacího pohovoru a tím se stal mým spolužákem. Bezúspěšně.

Je půl druhé a tím nejvyšší čas vydat se ke škole. Jelikož se moje “první” hodina koná až odpoledne, dopadne na mne nervozita a já jsem v pokušení utéct.

Jirka mě opouští a já jdu “statečně” do školy.

Filosofie… Myslela jsem si, že to bude fajn předmět. OMYL! Vůbec jsem nic nepochopila, nechytala se… Strašné. Ale po přednášce jsem z reakcí spolužáků zjistila, že na tom tak nejsem rozhodně jediná.

Další přednáška a ve mně narůstá pocit, že jsem neudělala ohledně této školy dobře.

Obavy ale s dalším předmětem mizí. Ekonomie se zdá být fajn a férová. Je půl páté a já už jsem zničená a vyřízená. Chci domů. Ještě 20 min.

DPP píše že tram 6 jede na Anděla. Kecy. Jela jsem bůhví kam a skončila na I.P.Pavlova. Super…. Jaro na mne čeká a já tu opět bloudím (tentokrát ne mojí vinou a už budu jezdit jen metrem – kašlu na tram)

Za Jarem dorážím s 30min zpožděním,ale omluvila jsem se a bere to statečně.

Cestou domů řešíme, že musím mluvit s Kubou. Ohledně bytu.

Domů dorážím totálně mrtvá a hladová, jelikož jsem se nestihla za celý den ani najíst.

Volám Honzímu, že bych ho ráda viděla a podělila se s ním o své dojmy a pojmy. Je půl deváté a broučánek je tu se mnou. Ale po chvilce mě opustí. Je unavený a mne posílá spát taky. Asi půjdu. Jsem hrozně unavená

Ale chtěla jsem napsat, jak probíhal můj první den školy.

Zítra mám jen hodinu, takže dopoledne mám rande s Veru…