Po přežití včerejšku, a že to bylo náročné, jak psychicky, tak fyzicky, teď čekám na výsledky, které mi oznámí, že moje číslo bylo přijato :-).
Ještěže jsem s sebou měla dvě psychické opory - jela se mnou Mony a v Praze jsem se sešla s Pavlem :-))
Ale bylo to hrozně hrozné :-)) Napřed prezentačka. Ta zabrala nejvíc času, protože nás obcházela podle toho, na jaký obor se hlásíme. Politici a sociologové šli první :-)). Pak rozdávání našich jmen s čísly. Ani nevím, kam jsem ten papír dala, ale svoje číslo si pamatuju :-)).
Mno a potom s námi jednali, jako bychom už byli přijati. Kdy bude zápis, bla bla bla, a že jsme první ročník, co nebude mít indexy, ale bude zažívat čistě e-formu :-)). Osobně jsem pro - mamina neustále držkuje, takže ji hold dám přístupové údaje a bude si to hezky všechno moc kontrolovat....
Samotný pohovor... Vzhledem k tomu, že moje příjmení je od B., šla jsem jako první... A jestli to trvalo i s cestou 10min, je to hodně :-). Celou dobu se na mne smáli a byli hrozně milí, ale nevím, co od toho čekat. Na něco jsem odpověděla, u něčeho se omluvila, že mám v hlavě fakt úplně prázdno, u něčeho jsme se společně zasmáli a pak mi řekli jen: "děkuje, to je vše, zítra budou na internetu výsledky..." Toť vše...
Jsem strašně nervózní, všechno se ve mně svírá.... Ať už je poledne a já vím, na čem jsem bo nejsem....
Jinak ta škola - mám z ní strašně smíšené pocity (a nevím, jestli si pamatuju cestu :-)) ). Je tam nádherné atrium s prosklenou střechou a pak, jak to říct, takové balkony dokola na každém patře, přes které se chodí do učeben a na kterých jsou všude zavěšené kytky, takže to působilo hrozně hezky. A jinak si více méně nic nepamatuju, protože můj mozek dostatečně nefungoval a všechno mám jaksi rozmazané....
Když jsem skončila pohovor, bylo něco mezi půl a tři čtvrtě na 3. Protože s náma byl Pavel, rozhodly jsme se s Mony, že domů pojedem až přímým busem a že si teda zajdem někam na jídlo (původně jsem chtěla i panáka, abych to ze sebe spláchla, ale měla jsem jen pivo :-)) ).
V Datartu jsem si konečně koupila paměťovku do foťáku, takže už to nebudu muset prohazovat s mobilem, oooh yeah. A potom už byl nejvyšší čas jít na bus....
Cestou jsem hrozně trpěla a už chtěla být doma, protože ten den byl hrozně dlouhý - v 9 jsme vlastně vyjely a dorazily domů až před sedmou.... Každopádně jsem ještě byla domluvená s broučanem, že na mne počká na zastávce a že zajdem na chvíli do hospy pokecat a mých dojmech a pojmech :-)). Jenže mi hned volala mamina, že mám jít domů, že se mnou chce mluvit, takže jsme poslušně po chvíli šla... Ale když jsem to doma všechno probrala, tak jsme si dali s broučanem další rande :-))
Domů jsem dorazila někdy kolem 10., ale totálně mrtvá... Padla do postele a napsat "spala" by bylo fajn, ale já se každou chvíli budila, takže noc nic moc... Kdybych spala dlouho, mohla jsem se probudit a už znát ortel.... Takhle si fakt ty 4 hodiny musím počkat....
Žádné komentáře:
Okomentovat