úterý 20. září 2011

And who gave you the right to shake my family?

Normálně jsem dneska myslela, že tu máme duchy. Na divné praskání z půdy už jsem si tak nějak zvykla, ale jak jsem seděla dole v kuchyni a dělala si čaj, úplně zřetelně jako bych slyšela hudbu a hlasy. Duch  Impossible – byla jsem doma sama.

Tak jdu na chodbu za zvukem a nic… Grrr, cestou nahoru do pokoje zase a tak mi to nedá a vlezu k bráchovi do pokoje…. A on si tam sedí a pouští filmy. Myslela jsem, že je ve škole a on si místo toho sedí u pc… Sarkastický obličej

Ale teď mě čeká zkouška odvahy – potřebuju na půdu, protože sháním nějaké učebnice a tak a tak se chci podívat, jestli bych je ještě nenašla. Mamině se chci kouknout po “Odmaturuj z matiky” a sobě po ekonomikách, jelikož jsem koukala, že ekonomii zase budeme mít….

Nějak se mi tam nechce, už od víkendu to oddaluju – a to jsem předtím s sebou mohla vytáhnout Mony, takhle tam půjdu sama Zklamaný obličej

Snad ta výprava alespoň bude úspěšná Veselý obličej s otevřenými ústy

Vzdám to Veselý obličej s otevřenými ústy po té, co jsem zjistila, že je stůl až na samém konci půdy tam fakt nejdu Zklamaný obličej Budu si sem hold muset pozvat někoho statečného, kdo  to absolvuje se mnou Veselý obličej s otevřenými ústy

Žádné komentáře:

Okomentovat