Odchod do Prahy???

Nemožné se pomalu stává realitou a já se začínám smiřovat s tím, že bohužel už fakt nikdy nebude nic tak, jak bývalo.

Ale zase když něco končí, proč by to nemohlo znamenat začátek něčeho lepšího?

Ano, tohle bylo skvělé, užila jsem si to, bavilo mě to, ale taky mě to stálo strašně nervů, nespočet probdělých nocí, skoro ztrátu lidí, na kterých mi moc záleží. Byl to hrozný rok. Jak říká miláček, zasloužila bych Oskara.... Ale o tom tady mluvit nechci.

Jde o zítřek.. O to, že pokud vyjde práce, budu v Hoře jen na weekendy. A to nejen během prázdnin, ale i po celý školní rok. Pořád....

Že jsem říkala, že do Prahy už nechci? Mno, člověk toho nakecá.... Ale nejde říct, že bych se nemohla dočkat, až tam budu a skákala kdoví jak vysoko radostí, že k tomu došlo... Jen prostě, co se stalo, stalo se... A teď je načase se tomu postavit a jít dál. Ale s hlavou vzpřímenou. 

Musím to brát z té lepší stránky. Byly bysme s Veru spolu a pokud to fakt všechno dopadne, jak by mělo, od října bych mohla bydlet s miláčkem....

Ale o tom až zítra, až budu vědět víc....