Znáte ten pocit, kdy někoho milujete a přitom nesnášíte?
Přesně tak to mám já s ním... A to spolu budem 7 měsíců... Teda pokud se náš vztah dá považovat za chození...
Miluju ho, miluju ho tak moc, že jsem kvůli němu spolykala většinu své hrdosti a dělám věci, které mi nejsou podobné, toleruju jeho chování a zůstávám s ním.... Já, která s prvními příznaky nespokojenosti většinou ukončovala vztahy a hledala štěstí jinde... A teď? Teď se jak debil kvůli němu z 90% trápím... Těch zbývajících 10% štěstí je ale natolik intenzivních, že mě to nutí s ním zůstat...
Chápete to??? Zůstávat s někým jen kvůli 10tiprocentnímu pocitu štěstí??? Jsem fakt magor....
Friends, tell me I am crazy
That I'm wasting time with you
You'll never be mine
Sice neslyším, že jsem blázen přímo, ale třeba Veru: "já bych s ním nevydržela ani týden", takže ten text je více méně výstižný.... A že nikdy nebude můj??? S tím se pomalu ale jistě taky smiřuji....
Žádné komentáře:
Okomentovat