"Dokud nás psychiatrická léčebna nerozdělí...."
Asi takové pocity mám.... Chvíli ho miluju nade vše na světě.... On je můj PAN BOŽSKÝ a DOKONALÝ... A pak? Stačí jedna věta... Gesto... Slovo.... A já bych vraždila...
Ale prostě... Je to můj "králíček" a už tak nějak (po víc jak půl roce) asi začínám chápat, jak to udělat, abych byla spokojená na víc jak 10% :-))
Teda... Zatím je to jen teorie, ale asi je na čase ji rozvinout, pže třeba v sobotu se mi to mé "riskování" vyplatilo :-))
Bylo totiž maškarní :-))
Psát o dokonalosti masek, o tom, že jsem nechala tisícovku v panácích a také o tom, že se na mne vrhla moje "švagrová" (a to ne moje milovaná Ule, ale ta, o které jsem zatím "jen slyšela" a neznala....) nebudu :-))
Spíš to, co si chci zapamatovat a uchovat tu pro oživení mých vzpomínek je to, jak krásně jsem si s mužem promluvila :-)) Bo nevím, jestli to bylo přímo krásně, ale to, co mi on řekl, to krásné bylo :-))
Dostal možnost se vyjádřit k našemu vztahu, vyslechl moje držkování na to, že jsme spíš jak kamarádi a řekl, že ho to také "štve". A když jsem mu nabídla, že tedy můžem být jen kamarádi (pže by asi k žádné zásadní změně nedošlo), tak s tím NAŠTĚSTÍ nesouhlasil :-)) A konečně jsem slyšela, že spolu chodíme (on to nikdy neřekl - vždy to bylo jen : "LuLu, ty cvokýši, vždyť víš, že tě miluju. A co může být víc?"). Ale teď to tak hezky a skoro až veřejně přiznal :-D A hned pak chtěl jít domů :-))
A neděle? Tak hrozně... Jak to říct... Rodinná :-)) Byl u mne celý banánový trs a on... takže 4 lidi, které miluju... Všichni jsme leželi u mne v posteli, holky si upravovaly dready, já měla svůj poklad vedle sebe a smáli jsme se a bylo to všechno takové... Hrozně krásné, přirozené.... :-))
Snad takových zážitků bude co nejvíc :-))
Miluju vás, zlatíčka moje banánový :-)) A strašně moc miluju tebe, králíčku můj nejdokonalejší!!!!!!!!!!
<3 <3<3
Žádné komentáře:
Okomentovat