Nic není ideální.... Ale jen tak neodejdu...

To, že náš vztah je taký všeljaký, jen ne klasický, není žádným tajemstvím...

To, že mě jednoho dne buď:

- utrápí

- přivede k šílenství

- učiní maximálně šťastnou

taky ne... Ale při mé smůle se toho třetího bodu asi nedočkám....

Denně se sama sebe ptám, jestli mi to za to stojí... Jestli má cenu s ním být a co z toho mám... A opět dochází k bojí mezi srdcem a rozumem. A rozum, jako vždy, podléhá.... Srdce si ho nechce nechat vymluvit.

Minulý weekend jsme byli spolu a bylo to úžasné, skvělé, perfektní....

Tenhle weekend? Já nevím.... V pátek se opil a cestou na tribuny se nám ztratil, ale říkala jsem si: "fajn, aspoň se doma vyspí a na ples bude OK"

Ani jsem se moc nemýlila... Na plese víceméně OK byl a po plese jsme šli k nám. Jediný projev toho, že bysme mohli být pár? Pusa do vlasů.... Jo, přiznávám, opět mě chytnul zub a byla jsem  připitá, takže jsem skoro okamžitě odpadla, ale byl to celý večer a ne jen večer v posteli... 

Já chci normální vztah... Ale chci i jeho a tyhle dvě věci je asi nemožné sloučit....

A obojí zavání tím, že stejně spokojená nebudu - normální vztah - bude mi chybět on.... Budu s ním a budu po nocích snít o "klasickém vztahu"

Taroty jsou na jeho straně, náhoda a znamení, na které hraju, tak taky.... Ale... já nechci pořád jen čekat a být v nejistotě, co a jak vlastně je...

Jinak moje prvotina - video z plesu :-))