Možná až moc fixovaná...

... ale už jsem přišla o taťku a nemůžem ztratit i míí...

Strašně moc jí dovolenou přeju, tak moc, že jsem s ní odmítla letět na Djerbu a to jen proto, aby si od nás pořádně odpočinula. 

Ale mám nervy na pochodu. V tuhle dobu už dvě hodiny letí a tím pádem by měla mít 2/3 cesty za sebou. Ale v klidu budu teprv až mě prozvoní, že přistály a pak mě musí denně 2x prozvánět - ráno, že přežila noc, a večer, že se neutopila :-))

Vím, jsem horší jak rodič, ale mám svýho jedinýho rodiče 3500km od nás a prostě.... Nemůžeme zůstat sami, věřím tomu, že se nic nestane, ale strach je přirozená lidská reakce a v mý situaci by se mi asi nikdo neměl divit, že ho mám....

Sice jsem se těšila, že budu moc udělat party, ale nejvíc si oddechnu, až prostě bude příští sobotu zpátky doma....